cestovatelé: Pavel Chlum (Pavel), Petr Kvarda (Petr), Petr Jung (Mango)

Tento nádherný ostrov ve tvaru slzy a velikosti Rakouska jsme navštívili v únoru roku 2009. Ostrovní stát Srí Lanka obývá 20 milionů obyvatel, jejichž převážnou část tvoří Sinhálci a Támilci. Hlavními jazyky jsou mimo angličtini sinhálština a tamilština. Platí se srí lanskými rupiem - RS - (100RS = cca 18Kč)

přepravní den - neděle 1.2.09

O půlnoci jsme vyrazili nočním autobusem Student Agency do Fankfurtu. Po 6ti hodinách jsme dorazili na letiště, kde jsme opět 6hodin čekali na odlet. Po nástupu do letadla nás uvátala stewardka Heshani oblečná v tradičním oděvu "sárí". Let trval 11hodin a během té doby jsme ochutnali veškeré dobroty co nám nosili, včetně Arracku, což je Srí Lankská specialita - pálenka z květu kokosu.

1.den - pondělí 2.2.09

Po příletu na letiště Colombo v 4:20 místního času, jsme se vydali hledat odvoz do základního tábora. Cestou jsme obdivovali místní poměry, bylo to neuvěřitelné, připadal jsem si jak v dokumentu. Po příjezdu do Beruwaly jsme se ubytovali v hotelu Tropical Villas a hned se vydali k bazénu a v těchto zimních měsících i na tak očekávané sluníčko. Odpoledne jsme se vydali na pláž a hned u silnice jsme potkali Nikiho, který se později stal naším průvodcem i dopravcem po celé zemi. Po procházce po pláži nás zaveld Niki k sobě domů a představil nám své syny a ženu Ramuni. Popovídali jsme si a dohodli se na tentýž den, že s ním navštívíme nedaleký trh v Aluthgamě. Nelitujeme dodnes, že jsme trh navštívili. Směsice vůní z nejrůznějších plodů, co jsme nikdy neviděli, nás uchvacovaly. Ochutnali jsme červený banán, čerstvě oloupaný kokos a viděli jak se asi prodávalo na tržnici u nás před 200lety.

2.den - úterý 3.2.09

Po snídani z banánů, marakuji a pečeného ananasu jsme šli s Petrem na pláž. Mango zatím vyspával noční let. Po cestě jsme potkali britskou svatbu na slonovi. Při focení k nám přišel Silva a nabídnul nám projížďku na slonovi. Samozřejmě jsme souhlasili a po smlouvání ceny (z 4000 na 2500RS) jsme se oba projeli na sloním hřebetu. Po jízdě na slonici jménem Sita, nás Silva pozval na projížďku zdarma po řece Bentota. Po odtalčení lodě do moře nás zavezl do půjčovny skútrů a vodních lyžích. Dali jsme si Arrack a Petr si zaplatil jízdu za lodí na vodních lyžích. Dali jsme si Arrack (250RS) a Petr si zaplatil jízdu za lodí na vodních lyžích (3000RS). Po cestě zpět do hotelu jsme potkali prodavače nádherných mušlí. Pavel neodolal a utratil 4000RS (původně 12500RS) za několik mušlí a kokosovou opici. Po té si Pavel koupil i dva obrazy ručně malovné olejovými barvami za 6200RS (původně 12000RS). Když jsme se nachali Silvou pozvat na čaj, mysleli jsme si, že už se dostaneme do hotelu, ale ještě ne. Zastavil nás chlápek s opičkou jménem Mimi na rameni a třemi pytli v ruce. V pytlích měl dvě kobry a jednoho pythona. Jelikož jsme u sebe už neměli moc peněz, slevil z ceny a Pavel si nechal dát pythona kolem krku. Ukázal nám jak reaguje kobra na píšťalu a konečně jsme se dostali do hotelu, kde nás čekala již domluvená Ajurvedická masáž. Byla úžasná, jen ten vosk pálil jako slon. Masér Anoj nás všechny namasíroval a hned po masáži jsme jeli tuktukem do Beruwaly do Spicy Garden - zahrady koření, kam nás pozval Silva. Po prohlídce a nabídce různých lektvarů nás Silva s jeho kamarádem Tylakem pozval domů na Arrack a papadam (smažená kokosová placka). Společně se jeho rodinou jsme vypili celou lahev a prohledli si skromné bydlení včetně kuchyně. Tento neuvěřitelně dlouhý den, jsme zakončili ve 2h ráno obchuzkou kolem hotelu.

3.den - středa 4.2.09

Ráno v 9h jsme vyrazili šnorchlovat do Hikkaduwi. Nejprve jsme se však zastavili na želví farmě v Kosgodě, kde jsme si mohli pochovat jak malé želvičky, tak 40kg želvy. Důležitá informace byla, že želvý slečny koušou tak, že jsou schopný ukousnout prst. Na další zastávce v Ambalangodě si Petr koupil typické můžské oblečení nošené na Srí Lance - Sarong a o kousek dál jsme si dali čerstvé kokosové mléko (25RS za kokos). V Hikkaduwě jsme zastavili nejprve u památníku zesnulých při tsunami v prosinci 2004. Za 600RS jsme se potom svezli lodí se skleněným dnem a viděli mořskéi želvy. Poté jsme se šli potápět do míst plných korálů a pestrobarevných rybek. Mango se při šnorchlování spálil a táhlo se to s ním od této doby celý pobyt.

4.den - čtvrtek 5.2.09

Budíček 4:30 a odjezd s Nikim v 5:00, takhle začal náš 4.den na Ceylonu. První zastávka nedaleko Waduwi na kaučukové, a poté na ananasové plantáži. Jeden čerstvý ananas na snídani (200RS). Následovala půlhodinová projížďka v pralese na slonech (2500RS). Jako bonus jsme zažili i sloní sprchu. Slonice Nóna a Kumala nás unesly naprosto v pohodě, jen při vstupu do řeky na sprchu s Pavlem Nóna trochu kobrtla. Zhruba v poledne jsme se dostali do známeho místa Pinnawela, kde se nachází chovná a záchranná stanice slonů. Mohli jsme si nakrmit slůně mlékem, pohladit si je, či se u nich vyfotit. Kolem poledne následoval pochod sloního stáda napříč městečkem k řece, kde se nám naskytl úžasný pohled na koupající se stádo slonů. Jako další zastávka byla zahrada koření v Hiriwaduně, kde jsme viděli jak roste kakaový bob, vanilka, pepř, skořice a další rostliny. Asi po 30 minutách jsme se dostali na čajovou plantáž nedaleko Kandy. Plantáží jsme došli až ke sběračkám a udělali si pár fotek (bakšiš cca 70RS) a po dalších 10minutách jsme sjeli k továrně na výrobu čaje v Embilmegamě. Prošli jsme si postup a zpracování čaje i s výkladem a na živo si zkusili nosit lavory se sušeným čajem. Další zastávku byla botanická zahrada Paradenya, na kterou jsme bohužel neměli dost času. Nejzajímavější byli asi makakové hrabošící v koších a nosící odpadky do korun stromů. Avšak neméně zajímavé byli spusty různých druhů stromů zasazených věhlasnými osobnostmi. Podařilo se nám najít i obrovský fíkovník, který jsme si pamatovali z cestopisu Kaisera a Lábuse - Letem Světem. Přejeli jsme do Kandy a po pohlídce dřevovýroby jsme se ubytovali v hotelu Senaní. Po večeři jsme jeli ještě do města na nejzajímavější část města - do historického centra. chrám Buddhova zubu byl úžasný jak zvenčí, tak zevnitř. S pomocí Ašena, který nás provázel jsme si vystáli frontu a mohli jsme se podívat na zlatý vršek obalu, ve kterém je dle legendy umístěna relikvie Buddhova zubu.

5.den - pátek 6.2.09

Probuzení v Kandy. Po snídani jsme vyrazili na sever. První zastávka byla ve městě Matale, kde jsme si porhlédli nádherný hinduistický chrám plný sošek a basreliefů. Jelikož jsme měli žízeň, šli jsme si přes ulici koupit vodu. Koupili jsme 10x1l vody za 400RS. Jakmile jsme odešli, usměvavý prodavač zavřel krámek a odešel domů. Pro dnešek měl vyprodáno a zároveň vyděláno. Po cestě jsme ještě zastavili u rýžové plantáže, udělali pár fotek a pokračovali do Dambully. Toto místo proslavené hlavně skalními chrámy a buddhistickým muzeem jsme navštívili kolem poledne. Prošli jsme se po schodech plných žebráků, vyfotili jsme místní scenérii a pokračovali dál na sever k lvímu paláci zvanému Sygiria. Tento palác nechal vystavět král Kasiapha jako své sídlo na skále vysoké 360m. K této neolitové skále jsme se dostali s naším Tamilským průvodcem, který měl sice málo zubů, ale za to uměl celkem slušně anglicky. Po projití obří zahradou plné různých jezírek a fontán jsme se dostali ke vchodu do bývalého panství. Na Sygiriu vedou tři vchody. Lví, kobří a sloní. My jsme si prošli všechny tři a poté jsme začali stoupat po starobylích schodech vzhůru. Cesta pokračovala také místy vysutými mosty, kde mělo mnoho lidí problém ubránit se strachu z vyšek. Asi uprostřed stoupání jsou nakreslené fresky polonahých žen. Tyto tisíc let staré malby jsou velice neobvyklé, protože v době kdy byly malovány buddhismus zakazoval takovéto znázornění žen. O pár stovek metrů dál jsme se ocitli na plošině, kde kdysi stála kamenná lví hlava, kterou se přímo vcházelo do paláce. Ta se už bohužel vlivem silných deštů zřítila a nyní jsou vidět už jen obří lví tlapy s drápy. Na vrcholu je úžasný rozhled. Jelikož v okolí desítek kilometrů není zážná vyvýšenina, tak spodní džungle vypadala skutečně jako hustý zelený koberec. Nejzajímavější částí palácového komplexu, na samém vrcholu, jsou nejspíše bazénky s vodou, do kterých se čepovala voda soustavou bambusouvých tyčí, které tlačily vodu až z jezera ležícího o 360m níže. V těchto bazéncích se koupal sám Kasiapha a také jeho konkubíny, které mu zpříjemňovali život.

6.den - sobota 7.2.09

Tento den jsme se vydali časně z rána na nákup do Aluthgamy a hned po pár metrech se na nás nalepil místní chlápek a nabízel nám hory doly. Když jsme nezabírali, začal nabízet i levný sex od holek kolem 20ti let (1,5h za 7000RS). My jsme ale neměli chuť na holky, ale na pivo a to se na Srí Lance shání opravdu špatně. Dá se koupit pouze v několika málo obchodech s licencí. Lahve jsou vratné a mají obsah jedné anglické pinty, tedy cca 0,6l. Ceny jsou sice na lahvy vyraženy, ale nikdo je nedodržuje a za cenu co je na lahvy je nikdo neprodá. Odpoledne jsme se vydali k moři a Pavel s Petrem přeplavali řeku vlévající se do moře a dostali se tak na nádherný poloostrov s obrovskou pláží kde nebyla ani noha. Jen krásný čistý písek, šumějící moře a ohýbající se palmy s kokosovými ořechy. Tomu jsme nemohli odolat a jako Robinsoni jsme si pomocí bambusové tyče shodili pár kokosů. Byly výborné a osvěžující. Jen dostat se až k mléku bylo ze začátku složité, ale po destátem kousku už jsme chytli cvik a šlo to bez problémů. Stačí do prostřed kokosového ořechu trefit ostrý kámen nebo stačí dřevěný kůl a kokos praskne. Večer jsme si šli projít pláž směrem na sever, ale nenašli jsme nic zajímavého. Úplné mrtvo. Jak se na Srí Lance setmí, všichni jsou doma a ven téměř nikdo nechodí. Navíc začnou nalétávat komáři, takže je potřeba dost repelentu a dlouhé nohavice, nebo jak to dělají místní - zapálí kokosový ořech a dým z něho je odhání.

7.den - neděle 8.2.09

V neděli, o úplňku a ve svátky se na Srí lance nepracuje. A tak i my si dali odpočinkový den. Náhodný tuktukář nás zavezl do internetové kavárny a tam jsme ztrávili dvě hodiny (100RS). Potom se Pavel s Petrem vydali opět na poloostrov Bentota natrhat kokosy. Po výborné večeři jsme strávili večer v pokoji s pivem u místní televize, která nás kupodivu bavila.

8.den - pondělí 9.2.09

Začátek nového týdne bylo opět pro srí lančany volno, jelikož byl úplněk. My jsme ho zahájili cestou na jih ostrova. První zastávka byla u chrámu buddhova života v Balapityi. Další zastávka byla delší a to v Galle, bývalém nizozemském přístavu. Hned na hradbách starobylého Galle nás zastavil místní šejdíř a nabízel staré mince z 16. století. Pavla skoro přesvědčili, aby si je koupil, ale nakonec udělal dobře, protože o pár metrů dál byl jiný šejdíř a ten měl čirou náhodou úplně stejné staré mince, shodou okolností stejné hodnoty a ze stejného roku. Obešli jsme hradby a po zevní prohlídce majáku a kostela z 16.st. jsme pokračovali dále do městečka Unawatuna. Tohel městečko je nejsevernějším místem, kde se ještě loví ryby prastarým způsobem, kdy rybář ráno za úsvitu sedí na tyči zapíchnuté v moři a loví. Nejjižnějším místem, kam jsme se dostali byla Koggala. Tam jsme se vykoupali a zablbnuli ve vlnách a Pavel dokonce zkoušel vylézt na jednu rybářskou tyč, ale byly velké vlny a nepodařilo se mu vylézt až nahoru. Navíc se pořezal o korály. Po návratu na hotel jsme si dali typické srí lanské jídlo jménem Go Go Srí Lankan skládající se z rýže, kari, čili , kousku masa a papadamu.

9.den - úterý 10.2.09

Pavel prožil krušnou noc, asi nějaká bakterie ho schvátila. Protože však nechtěl ztatit celý den, rozhodl se vyrazit s ostatními do Kande Vihary. Neuvěřitelný chrám, na kterém v roce 2003 vyrostl 88m vysoký sedící Buddha. Proti němu jsem byli opravdu jako špendlíky. Niki vyslyšel i naši další prosbu a zavezl nás do džungle, přesněji do Brief garden pana Bowi. Tato zahrada je zasazená uprostřed pralesa, je plná různých uměleckých skvostů, ale také tam roste spousta nádherných druhů květin, jako například antůrie. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Kalutaře a vešli do místní dagoby, samozřejmě bosy, jako do jakéhokoliv chrámu. Přes ulici nám ještě Niki ukázal pradávný strom Bo, pod kterým se dle pověsti narodil sám Buddha.

10.den - středa 11.2.09

Hned po snídani se Pavel a Petr vydali na pláž zablbnout si v moři. Na pláži žebral chlap se svázanýma nohama a odstrkoval se rukama. V písku při tom dělal rýhu jak na sázení brambor. Nevím jestli byl opravdu tak postižený, ale po zkušenostech jsme mu moc nevěřili. Nekteří opravdu chudí si jsou schopni vykloubit ruku, jen aby dostali nějaký ten bakšiš. Ve 14h pro nás přijel Daniel - Nikiho bratr. Nastoupili jsme do Tuktuku a vyrazili směr Adam´s Peak nebo také Sri Pada. Jedná se o posvátnou horu (2242m), kam se na její vrchol chodí místní sinhálci i tamilové pomodlit za východu slunce. Niki říkal, že Daniel umí anglicky, ale neuměl, za celou cestu do Rathnapury, kde se zastavil na jídlo, řekl pouze Rathnapura. Kdyby se dal na Srí Lance sehnat rohlík, mohl by hrát ve filmu Vesničko má, středisková Otíka. Mezi tím, co si Daniel sháněl jídlo, nás nechal stát v Tuktuku na kraji silnice. Připadali jsme si jako zvířata v zoo, jelikož kolem chodili místní a zírali na nás jak na marťany. Po chvilce jsme i my začali mít hlad a tak jsme se ptali po restauraci. Nevěděli jsme však, že tady mají ve všech restauracích jen kari s rýží a nic jiného. Možná protože jsme to nevěděli odmítli jsme zastávku ve vesničce Elnara a jen jsme si prohlédli řeku tekoucí džunglí. Nakonec jsme vystoupali až do Palabadale, kde začal náš výšlap. Jelikož jsme nechtěli podcenit hlad, dali jsem si co jiného, než kari s rýží, který nám přímo na ulici připravili. Ve 20h jsme se vydali vzhůru následování místními z nedaleké Balangody. Kluci se nás drželi a celkem nám i radili a pomáhali, přestože anglicky téměř neuměli. Ve stále velkém vedru (34C) jsme stoupali džunglí po 5000 schodech, které vystavěla armáda. Vypili jsme již všechnu vodu. Naštěstí po několika metrech stojí přes sezónu plno stánků, takže nebyl problém si vodu dokoupit. Mimo vody, jsmě měli možnost ochutnat i místní sladkosti jako Dodol, Manaku, či Krouku. Dodnes nevím z čeho to bylo, ale nedalo by se říci, že nám to chutnalo. Asi po 8km jsme se museli obléknout, jelikož začala značně klesat teplota. Na ostrově neznají čepice, a tak místní nosili ručníky na hlavách a několikery trika na zahřátí. Na vrcholu jsme stanuli ve 3.15 a v 10 stupních C. Vyčerpaní jsme ulehli na schody mezi ostatní sinhálnce a tamilce.

11.den - čtvrtek 12.2.09

Probuzení na Adam´s Peaku v půl 5ráno. Nedá se říci, že bychom spali. Petr ani nezamouřil oči a Pavel s Mangem spali skroucení na schodech možná půl hodiny. Celou noc hlasatel vyvolával modlitby do mikrofonu, takže se opravdu spát nedalo. Mezi 5 a 6h jsme si zalezli do "jakoby" noclehárny, kde leželo spousta lidí a bylo tam možná o dva stupně víc. v 6h ráno začalo vycházet slunce, které místní uvítali veselým bubnováním. Pod námi se začala objevovat jezera, hory a lesy, které v noci při cestě vzhůru nebyly vidět. Po východu slunce si nás zavolal místní správce a hnal nás na druhou stranu, než jsme stáli a dívali se na východ. Na západě se v krajině objevil stín hory vrhající pravidelný trojúhelník ve tvraru pyramidy. Bylo to neuvěřitelné, jelikož hora tvar pyramidy skutečně neměla. Cesta dolů byla náročnější než nahoru. Nohy nás neuvěřitelně bolely, už jsem nevěděli jsetli běžet, skákat nebo jít pomalu. Ty tísíce schodů byly stále před námi. Po 6h jsme konečně došli k Danielovi do Palabadale a on nás odvezl do Rathnapury, kde jsem ještě navštívili místní doly na drahé kamení. Následně jsem všichni tři usnuly v tuktuku. V hotelu jsme si dali večeři a šli brzo spát.

12.den - pátek 13.2.09

Po probuzení a protažení nohou jsme se vydali do Aluthgami vrátit lahve od piva a nakoupit ještě nějaké dárky. Jelikož jsme již překročili rozpočet, muselo se šetřit. TukTuk jsme dohodli z 600RS na 300RS. František, jak jsme tomuhle chlápkovi říkali na nás 2h čekal, tak jsme mu nakonec dali 320RS. Tedy za ochotu a čekání 2h dostal v přepočtu 4Kč navíc. Na oběd jsme byli pozváni k Nikimu domů. Avšak Niki musel na rychlo odjet, a tak nás jejich domem provedla jeho žena Ramuni a uvařila báječný oběd. Dokonce jsme měli možnosti i ochutnat durian - což je jedno z nejsmrdlavějších věcí na světě. Když se zacpe nos a myslí se na něco jiného, tak je to mírně sladké. Prostě něco jako přerostlý kaštan. Například sloni stromy durianu obchází, aby si na slupku od plodu nešlápli, jelikož má spoustu ostrých trnů. Po cestě zpět po pláži jsem potkali 5 beach boys ve stylu reggee, jak si říkali. Nabízeli nám opět dívky, alkohol, drogy a kdo ví co ještě. Byli jsme rádi, že jsme se jich zbavili.

13.den - sobota 14.2.09

Poslední noc schvátili bakterie i Manga, který celou noc seděl na záchodě. Po snídani jsme šli ještě k moři a naposled jsme se chtěli podívat na poloostrov, kam jsme museli opět přeplavat. Místní na nás pokřikovali, ať do vody nelezeme, že je tam silný proud, ale my jsme tam byli už dvakrát a za loďku na ten kousek jsme platit nechtěli. Vlezli jsme do vody a okažitě nás to táhlo na skaliska, kde jsme také skončili. Nebýt domorodce s loďkou, který nás viděl, museli bysme čekat na skaliskách až pomine doba odlivu. V době odlivu se totiž vlévá řeka do moře a v době přílivu moře do řeky. V 18.30 odjezd na letiště a hurá do Frankfurtu a pak 6h autem domů...